Polio - detská obrna - historia

 

 

 

Polio v  ČSR a SR po druhé světové válce
 

Poliomyelitis (dětská obrna) jak virové onemocnění nervové soustavy, provázené ochrnutím svalů, se léčilo původně pouze klidem a prevencí deformit dlahováním. To mělo zabránit deformitám, které vznikaly při poruše svalové rovnováhy ochrnutím některých svalů po zániku jejich neuronů v míše.

Revoluci v léčbě následků poliomyelitidy způsobila sestra Kenny tím, že začala uplatňovat myšlenku, že poruchy pohybového aparátu nelze léčit klidem, ale naopak pohybem. Bolestivé obtíže a svalová zkrácení se dařilo zlepšovat horkými zábaly spojenými s pasivním protahováním svalů  a pohybová reedukace se prováděla  individuálním procvičováním aktivního cíleného pohybu spojeného s uvědomováním si funkce jednotlivých svalů.Tento přistup výrazně zlepšil vyhlídky postižených a proto se brzo po skončení druhé světové války rozhodl prof. Henner, šéf neurologické kliniky v Praze, na radu prof. Vetterové, pozvat do naší země zdravotní sestru Kennyovou, která uspořádala v krčské nemocnici kurs pro zdravotnické pracovníky, aby mohla být tato nová léčebná´ metodika použita při léčení následků dětské obrny, která u nás přicházela epidemicky v letních měsících. 

Pro doléčování následků poliomyelitidy byly vybrány Janské Lázně s pramenem akratotermální vody, která měla obdobné složení jako  voda ve Warm Springs, kde se léčil na dětskou obrnu president USA Roosevelt. Celý ústav byl vyhrazen tomuto účelu. Po zavedení kennyterapie se postižení v Janských Lázních neléčili jenom hydroterapií, ale především aktivním cvičením podle sestry Kenny a léčba ve vodě měla píše rekreační  a psychologický účel, protože Kennyová vycházela z názoru, že vodní prostředí není vhodné pro nácvik stoje a chůze. Cvičení bylo individuální a řídilo se výsledky svalového testu. Procvičovaly se jednotlivé svaly, jejichž latinská jména a funkci, včetně jejich místa na těle, si nemocný postupně zapamatoval, takže se stával de facto chodícím anatomickým atlasem a naučil se prožívat svoje tělesné schéma. 

Společný pobyt většího množství podobně postižených pacientů vedl k vytvoření specifického prostředí, které vedlo k soutěžení v docílených zlepšeních. Mezi pacienty vznikly užší společenské vztahy a nemocní se opakované do ústavu rádi vraceli jako do druhého domova. Byla zde zřízena obchodní škola, která vychovávala kancelářské pracovníky, kteří byli sice méně pohybliví, zato ale vytrvalí a spolehliví v práci, aby mohli uhájit svoje místo před zdravými konkurenty v praxi. 

Poslední velká epidemie poliomyelitidy u nás byla v roce 1954. Lůžková kapacita se tehdy musela rozšířit ještě o Lázně ve Velkých Losinách, kde byl sice sirný pramen, ale léčba byla stejná jako v Janských Lázních. Od té doby počet onemocnění začal klesat. Prudkého poklesu bylo dosaženo zavedením všeobecného povinného očkování [ * ] Salkovou vakcínou a později i aktivní mitigovanou Sabinovou vakcínou, takže v údobí asi dvou let čerstvá onemocnění poliomyelitidou prakticky vymizela a Janské Lázně se staly doménou terapie následků po dětské obrně a tzv.postpoliomyelitického syndromu, který přicházel za delší dobu po akutním onemocnění a ve vyšším věku. 

Velké množství motorických postižení soustředěné na jednom místě umožnilo i kineziologická studia pohybového aparátu, protože bylo možno studovat vliv postižení různých svalů na celkovou motoriku. Proto se zavedlo v ústavu elektromyografické vyšetřování pro kineziologické účely, které dovolovalo sledovat vliv terapie na průběh motorické aktivity a provádět i její objektivní kontrolu a korekci. 

Terapie dětské obrny byla zásluhou prof. Vetterové obohacena opakováním kennyterapie žačkou sestry Kennyové paní Curtisovou. A později se zavedla ještě- opět zásluhou prof. Vetterové - léčba Kabatovou metodou. Kurs v této nové progresivní léčebné technice motorických poruch byl opět uskutečněn v Praze v krčské nemocnici pod vedením paní Briskerové z Kabatova Institutu v Kalifornii.Tento zcela nový přístup v terapii se uplatnil jako alternativní postup, protože zavedl do cvičení proprioceptivní facilitaci spojenou s cvičením proti odporu, které se podle Kennyové tehdy nedoporučovalo, protože se předpokládalo, že intenzivní pohyb vede k iradiaci aktivity do okolních svalů, které se nemají daného pohybu účastnit. Měla tak vznikat pohybová inkoordinace jako negativní důsledek tohoto postupu. Nicméně se ukázalo, že i tento léčebný přístup měl příznivé výsledky, zejména pokud šlo o zvýšení vytrvalosti a zvýšení výkonu postižených svalů. 

O problematice poliomyelitidy a o zkušenostech z různých léčebných postupů bylo referováno na mnoha sympoziích doma i v zahraničí. 

S úbytkem akutních onemocnění díky vakcinaci se postupně rozšířilo diagnostické spektrum neuromuskulárních poruch léčených v ústavu. Do popředí zájmu se dostává postižení dětskou mozkovou obrnou, jejíž konservativní terapii vypracoval v ČSR MUDr. Vojta a začal ji realizovat v lázních Železnice, které patřily pod správu Janských Lázní. Později ji dotvářel v   emigraci v Německé spolkové republice. 

Ústav rozšiřuje používané metodické postupy tak, aby vyhovovaly širšímu diagnostickému spektru a splňovaly neurofyziologická kriteria kladená na léčebné postupy motorických poruch, kde dominantní roli hraje nervový systém. 

Doc. MUDr. Frant. Véle, CSc.

Katedra fyzioterapie FTVS Praha

___________________________________ 

*  v r. 1957 bylo očkováno 2 1/4 mil. dětí - Z.D.

 

Polio v  ČSR a SR po druhé světové válce
 

Poliomyelitis (dětská obrna) jak virové onemocnění nervové soustavy, provázené ochrnutím svalů, se léčilo původně pouze klidem a prevencí deformit dlahováním. To mělo zabránit deformitám, které vznikaly při poruše svalové rovnováhy ochrnutím některých svalů po zániku jejich neuronů v míše.

Revoluci v léčbě následků poliomyelitidy způsobila sestra Kenny tím, že začala uplatňovat myšlenku, že poruchy pohybového aparátu nelze léčit klidem, ale naopak pohybem. Bolestivé obtíže a svalová zkrácení se dařilo zlepšovat horkými zábaly spojenými s pasivním protahováním svalů  a pohybová reedukace se prováděla  individuálním procvičováním aktivního cíleného pohybu spojeného s uvědomováním si funkce jednotlivých svalů.Tento přistup výrazně zlepšil vyhlídky postižených a proto se brzo po skončení druhé světové války rozhodl prof. Henner, šéf neurologické kliniky v Praze, na radu prof. Vetterové, pozvat do naší země zdravotní sestru Kennyovou, která uspořádala v krčské nemocnici kurs pro zdravotnické pracovníky, aby mohla být tato nová léčebná´ metodika použita při léčení následků dětské obrny, která u nás přicházela epidemicky v letních měsících. 

Pro doléčování následků poliomyelitidy byly vybrány Janské Lázně s pramenem akratotermální vody, která měla obdobné složení jako  voda ve Warm Springs, kde se léčil na dětskou obrnu president USA Roosevelt. Celý ústav byl vyhrazen tomuto účelu. Po zavedení kennyterapie se postižení v Janských Lázních neléčili jenom hydroterapií, ale především aktivním cvičením podle sestry Kenny a léčba ve vodě měla píše rekreační  a psychologický účel, protože Kennyová vycházela z názoru, že vodní prostředí není vhodné pro nácvik stoje a chůze. Cvičení bylo individuální a řídilo se výsledky svalového testu. Procvičovaly se jednotlivé svaly, jejichž latinská jména a funkci, včetně jejich místa na těle, si nemocný postupně zapamatoval, takže se stával de facto chodícím anatomickým atlasem a naučil se prožívat svoje tělesné schéma. 

Společný pobyt většího množství podobně postižených pacientů vedl k vytvoření specifického prostředí, které vedlo k soutěžení v docílených zlepšeních. Mezi pacienty vznikly užší společenské vztahy a nemocní se opakované do ústavu rádi vraceli jako do druhého domova. Byla zde zřízena obchodní škola, která vychovávala kancelářské pracovníky, kteří byli sice méně pohybliví, zato ale vytrvalí a spolehliví v práci, aby mohli uhájit svoje místo před zdravými konkurenty v praxi. 

Poslední velká epidemie poliomyelitidy u nás byla v roce 1954. Lůžková kapacita se tehdy musela rozšířit ještě o Lázně ve Velkých Losinách, kde byl sice sirný pramen, ale léčba byla stejná jako v Janských Lázních. Od té doby počet onemocnění začal klesat. Prudkého poklesu bylo dosaženo zavedením všeobecného povinného očkování [ * ] Salkovou vakcínou a později i aktivní mitigovanou Sabinovou vakcínou, takže v údobí asi dvou let čerstvá onemocnění poliomyelitidou prakticky vymizela a Janské Lázně se staly doménou terapie následků po dětské obrně a tzv.postpoliomyelitického syndromu, který přicházel za delší dobu po akutním onemocnění a ve vyšším věku. 

Velké množství motorických postižení soustředěné na jednom místě umožnilo i kineziologická studia pohybového aparátu, protože bylo možno studovat vliv postižení různých svalů na celkovou motoriku. Proto se zavedlo v ústavu elektromyografické vyšetřování pro kineziologické účely, které dovolovalo sledovat vliv terapie na průběh motorické aktivity a provádět i její objektivní kontrolu a korekci. 

Terapie dětské obrny byla zásluhou prof. Vetterové obohacena opakováním kennyterapie žačkou sestry Kennyové paní Curtisovou. A později se zavedla ještě- opět zásluhou prof. Vetterové - léčba Kabatovou metodou. Kurs v této nové progresivní léčebné technice motorických poruch byl opět uskutečněn v Praze v krčské nemocnici pod vedením paní Briskerové z Kabatova Institutu v Kalifornii.Tento zcela nový přístup v terapii se uplatnil jako alternativní postup, protože zavedl do cvičení proprioceptivní facilitaci spojenou s cvičením proti odporu, které se podle Kennyové tehdy nedoporučovalo, protože se předpokládalo, že intenzivní pohyb vede k iradiaci aktivity do okolních svalů, které se nemají daného pohybu účastnit. Měla tak vznikat pohybová inkoordinace jako negativní důsledek tohoto postupu. Nicméně se ukázalo, že i tento léčebný přístup měl příznivé výsledky, zejména pokud šlo o zvýšení vytrvalosti a zvýšení výkonu postižených svalů. 

O problematice poliomyelitidy a o zkušenostech z různých léčebných postupů bylo referováno na mnoha sympoziích doma i v zahraničí. 

S úbytkem akutních onemocnění díky vakcinaci se postupně rozšířilo diagnostické spektrum neuromuskulárních poruch léčených v ústavu. Do popředí zájmu se dostává postižení dětskou mozkovou obrnou, jejíž konservativní terapii vypracoval v ČSR MUDr. Vojta a začal ji realizovat v lázních Železnice, které patřily pod správu Janských Lázní. Později ji dotvářel v   emigraci v Německé spolkové republice. 

Ústav rozšiřuje používané metodické postupy tak, aby vyhovovaly širšímu diagnostickému spektru a splňovaly neurofyziologická kriteria kladená na léčebné postupy motorických poruch, kde dominantní roli hraje nervový systém. 

Doc. MUDr. Frant. Véle, CSc.

Katedra fyzioterapie FTVS Praha

___________________________________ 

*  v r. 1957 bylo očkováno 2 1/4 mil. dětí - Z.D.